(Ne)poměrný a (ne)peněžitý podíl na likvidačním zůstatku

Autor: JUDr. Pavla Komendová, advokátka

Likvidace společnosti ve většině případů představuje plánovaný proces vedoucí k ukončení její činnosti a výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Jedná se o souhrn mnoha formálních kroků, které musí být splněny, aby mohlo ke zrušení a zániku korporace dojít. 

V průběhu likvidace má valnou hromadou jmenovaný likvidátor za úkol mimo jiné zajistit soupis majetku likvidované společnosti, tzv. likvidační podstatu, vypořádat dluhy a čistý majetkový zůstatek následně rozdělit mezi společníky korporace. Rozdělením likvidačního zůstatku pak dochází k formálnímu ukončení likvidace a následným výmazem z obchodního rejstříku společnost zaniká.

Likvidační zůstatek

Ustanovení § 37 odst. 1. zákona 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, v platném znění (dále jen "ZOK") výslovně uvádí, že: "Při zrušení obchodní korporace s likvidací má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku; nestanoví-li společenská smlouva nebo dohoda společníků jinak, vyplácí se tento podíl v penězích." Navazující ustanovení § 37 odst. 2 a § 38 dodává, že: "Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše, v jaké splnili svou vkladovou povinnost. ... Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi společníky rovným dílem a u kapitálových společností a družstva podle jejich podílů." Pro akciovou společnost je nutné počítat ještě s aplikací § 549 odst. 3, které stanoví zvláštní úpravu k uvedeným obecným ustanovením ZOK zohledňující různé druhy akcií, které mohou být upraveny ve stanovách.

(Ne)poměrné rozdělení likvidačního zůstatku

Každý ze společníků má tak právo domáhat se svého podílu na majetku, který byl v průběhu existence společnosti nashromážděn a který byl současně zahrnut do likvidační podstaty. U kapitálových společností se likvidační zůstatek rozdělí mezi společníky nejdříve do výše jejich splněné vkladové povinnosti a ve zbytku podle velikosti jejich podílů na společnosti. Jelikož se ale jedná o dispozitivní právní úpravu a zákon tak umožňuje se od ní odchýlit, tato pravidla platí pouze v případě, že si společníci neujednali ve společenské smlouvě či stanovách jinak. Společníci se tak mohou od této zákonné úpravy odchýlit a upravit si, že likvidační zůstatek bude mezi ně rozdělen v poměru dle jejich volby (při respektování zásady rovného zacházení se společníky a zákazu šikanózního výkonu práva ve společnosti).

Jako primární záměrně uvádím možnost odlišného ujednání pro způsob rozdělení podílu na likvidačním zůstatku ve společenské smlouvě, i když se v praxi lze setkat s postupem, kdy takové ujednání najdeme i v dohodách společníků bez zakotvení ve společenské smlouvě. Samotné zanesení odlišného postupu do těchto smluv bez dalšího však vnímám jako ne zcela dostačující, v případech, kdy takové ujednání bude odporovat textu platné společenské smlouvy. Pro vymahatelnost takového smluvního ujednání je za mě nutné buď, (i) aby tato dohoda společníků byla uzavřena všemi společníky ve formě notářského zápisu, a fakticky se tak jejím uzavřením jednalo o změnu společenské smlouvy dohodou všech společníků dle ustanovení § 147 ZOK, nebo (ii) aby tato dohoda obsahovala závazek společníků k přijetí rozhodnutí valné hromady o výplatě podílu na likvidačním zůstatku v souladu s touto dohodou (a v rozporu s platnou společenskou smlouvou) ve formě veřejné listiny s odkazem na § 45[1] ZOK, jelikož by se jednalo se o tzv. jednorázový průlom do společenské smlouvy rozhodnutím valné hromady.

(Ne)peněžitá výplata podílu na likvidačním zůstatku

Vedle výše uvedeného pak zákon stanoví, že výplata podílu na likvidačním zůstatku proběhne v penězích, nebo že může být vyplacen i jako nepeněžité plnění. "Společníci tak mohou sjednat i nepeněžitou výplatu likvidačního zůstatku, která může spočívat v převedení věcí tvořících likvidační podstatu na společníky v poměru, který je mezi nimi sjednán."[2] V praxi se tak můžeme setkat např. s převodem nemovitých věcí ve vlastnictví korporace na společníky do jejich podílového spoluvlastnictví, jelikož mnohdy může být pro tyto společníky účelnější přímé nabytí konkrétní věci, než finančních prostředků získaných jejím prodejem v rámci zpeněžení likvidační podstaty likvidované společnosti.

Pro tuto odchylku od zákonné úpravy je možné využít cestu opět přímým ujednáním ve společenské smlouvě. V tomto případě však navíc zákon výslovně předvídá i jinou dohodu společníků o nepeněžité výplatě podílu na likvidačním zůstatku. K tomu, jakou formu by však taková jiná dohoda společníků měla mít už se zákon podrobněji nevyjadřuje. Lze se tak pouze domnívat, že tím, že zákonodárce neklade na tuto dohodu výslovně žádné další požadavky, bude obyčejná forma dohody dostačující. S ohledem na významnost transakce, v rámci které dochází k "výplatě" podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité formě (bez opory ve společenské smlouvě), však mohu jen doporučit dodržet pro tuto dohodu opět formu veřejné listiny, která je vyžadována pro změny společenské smlouvy společnosti.

Znalecký posudek

V případě nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti je zákonem stanovena povinnost ocenění tohoto nepeněžitého vkladu posudkem znalce. Stejná zákonná povinnost je pak zakotvena i pro případ poskytnutí dobrovolného příplatku mimo základní kapitál. Lze pak analogicky požadovat znalecké ocenění i v případě výplaty podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě? Při vkladu do společnosti má ocenění jistou garanční funkci, u příplatku pak zase podstatnou funkci v účetnictví. Jakou funkci by pak ale mělo znalecké ocenění při zániku společnosti? Z mého pohledu opět zcela nezanedbatelnou, jelikož s výplatou podílu na likvidačním zůstatku je spojena povinnost společnosti odvést při výplatě správci daně srážkovou daň, jejíž výše je odvislá právě od výše podílu na likvidačním zůstatku. V případě peněžitého plnění je výše daně zcela zřejmá, ale při nepeněžitém plnění není možné bez stanovení hodnoty vyplácené věci srážkovou daň určit. Pouhý odkaz na zůstatkovou účetní hodnotu, jako jakýsi pomocný prvek, za mě nelze zcela akceptovat, neboť mnohdy neodpovídá reálné hodnotě vyplácené věci a v případě zpeněžení věci (v rámci zpeněžení likvidační podstaty) a vyplacení podílu v penězích by byla výše daňové povinnosti zcela odlišná.

Závěr

Závěrem mohu shrnout, že při výplatě likvidačního zůstatku dává zákon společníkům do rukou značnou volnost, jak si tento proces nastavit. Úpravu odlišnou od zákona ale doporučuji vždy zakotvit do společenské smlouvy nebo do stanov a pokud to není pro danou společnost v dané situaci vhodné a pravidla si společníci ujednají pouze v dohodě společníků, doporučuji buď dodržet u této dohody formu veřejné listiny, nebo si smluvně podchytit proces pro jednorázový průlom do společenské smlouvy či stanov. 

[1] Není-li rozhodnutí orgánu obchodní korporace v případech vyžadovaných zákonem osvědčeno veřejnou listinou sepsanou nejpozději do 60 dnů ode dne jeho přijetí, nemá právní účinky.

[2] KUHN, Petr. § 37 [Rozdělení likvidačního zůstatku]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 113, marg. č. 41

Článek byl publikován na webu Právní prostor